Placené volno v roce 2025: Na kolik dní máte nárok a jak je čerpat

Základní druhy placeného volna v ČR

V České republice existuje několik základních typů placeného volna, na které má zaměstnanec ze zákona nárok. Nejvýznamnějším druhem je dovolená na zotavenou, která činí minimálně čtyři týdny v kalendářním roce. Státní zaměstnanci a pedagogičtí pracovníci mají nárok dokonce na pět týdnů dovolené. Zaměstnavatel může poskytnout i více dnů dovolené, což je běžnou praxí zejména ve větších společnostech.

Další důležitou kategorií je pracovní volno s náhradou mzdy při osobních překážkách v práci. Mezi tyto překážky patří například svatba zaměstnance, kdy má nárok na dva dny placeného volna, přičemž jeden den je určen na obřad. Při narození dítěte má otec právo na placené volno k převozu matky do zdravotnického zařízení a zpět. V případě úmrtí blízkého rodinného příslušníka náleží zaměstnanci dva až tři dny placeného volna podle stupně příbuzenského vztahu.

Významnou položkou je také pracovní volno k návštěvě lékaře. Zaměstnanec má nárok na placené volno na nezbytně nutnou dobu pro vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení, které není možné provést mimo pracovní dobu. Toto právo se vztahuje i na doprovod rodinného příslušníka k lékaři, zejména v případě nezletilých dětí nebo starších osob vyžadujících doprovod.

Zákon pamatuje i na situace spojené se vzděláváním zaměstnanců. Pracovní volno s náhradou mzdy přísluší zaměstnanci při zvyšování kvalifikace, které souvisí s jeho pracovním zařazením. To zahrnuje účast na školeních, studium při zaměstnání i přípravu a vykonání zkoušek. Specifickou kategorií je volno pro odborový funkcionáře, kteří mají nárok na placené volno k výkonu jejich činnosti.

Mezi méně známé, ale zákonem garantované druhy placeného volna patří také čas na hledání nového zaměstnání před skončením pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele. V tomto případě má zaměstnanec nárok na půl dne v týdnu po dobu odpovídající výpovědní době. Důležitou součástí systému placeného volna jsou také překážky v práci z důvodu obecného zájmu, kam spadá například výkon veřejné funkce, činnost dobrovolného hasiče či členství v volební komisi.

Zaměstnanci mají také nárok na placené volno při stěhování, pokud jde o stěhování v zájmu zaměstnavatele. V případě darování krve náleží zaměstnanci den placeného volna, stejně tak při darování dalších biologických materiálů. Specifickou kategorií je pak pracovní volno související s brannou povinností či civilní službou, které je rovněž spojeno s náhradou mzdy.

Dovolená na zotavenou a její výpočet

Zaměstnanec má ze zákona nárok na dovolenou na zotavenou, která představuje důležitou součást pracovněprávních vztahů. Základní výměra dovolené činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce, přičemž některé skupiny zaměstnanců mohou mít nárok na prodlouženou dovolenou. Například pedagogičtí pracovníci a akademičtí pracovníci vysokých škol mají nárok na 8 týdnů dovolené v kalendářním roce, zaměstnanci ve státní správě pak na 5 týdnů.

Pro výpočet nároku na dovolenou je rozhodující odpracovaná doba v kalendářním roce. Zaměstnanec musí odpracovat alespoň 60 dnů v kalendářním roce u téhož zaměstnavatele, aby mu vznikl nárok na dovolenou za kalendářní rok. Za odpracovaný den se považuje den, kdy zaměstnanec odpracoval převážnou část své směny. Do odpracovaných dnů se započítávají také některé překážky v práci, jako je například doba čerpání dovolené, svátky či doba, kdy zaměstnanec nepracuje z důvodu překážek na straně zaměstnavatele.

Pokud zaměstnanec nesplní podmínku odpracování 60 dnů, má nárok na poměrnou část dovolené. Ta se vypočítá jako jedna dvanáctina dovolené za kalendářní rok za každý celý kalendářní měsíc nepřetržitého trvání pracovního poměru. Dovolená se přitom zaokrouhluje na celé hodiny nahoru.

Zaměstnavatel je povinen určit čerpání dovolené podle písemného rozvrhu. Při stanovení rozvrhu čerpání dovolené musí přihlížet ke svým provozním důvodům a k oprávněným zájmům zaměstnance. Pokud se dovolená poskytuje v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne jinak.

Zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Průměrný výdělek se zjišťuje z hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Rozhodným obdobím je předchozí kalendářní čtvrtletí.

V případě ukončení pracovního poměru má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou. Tato náhrada se vypočítá jako násobek průměrného výdělku a počtu neodpracovaných hodin dovolené. Zaměstnavatel je povinen proplatit zaměstnanci nevyčerpanou dovolenou v případě skončení pracovního poměru, není-li dohodnuto jinak.

Zaměstnavatel může určit hromadné čerpání dovolené, které nesmí přesáhnout 2 týdny a u uměleckých souborů 4 týdny. Hromadné čerpání dovolené musí být projednáno s odborovou organizací, pokud u zaměstnavatele působí, a musí být oznámeno zaměstnancům alespoň 14 dní předem. Během čerpání dovolené nesmí zaměstnavatel přidělovat zaměstnanci práci a zaměstnanec není povinen práci vykonávat.

Pracovní neschopnost a náhrada mzdy

Zaměstnanec má v případě dočasné pracovní neschopnosti nárok na náhradu mzdy od zaměstnavatele, a to po dobu prvních 14 kalendářních dnů trvání pracovní neschopnosti. Náhrada mzdy přísluší zaměstnanci ve výši 60 % průměrného redukovaného výdělku. První tři dny pracovní neschopnosti jsou takzvanou karenční dobou, během které zaměstnanci náhrada mzdy nenáleží, s výjimkou případů, kdy je toto ustanovení upraveno v kolektivní smlouvě nebo vnitřním předpisu zaměstnavatele.

Od 15. kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti přechází povinnost poskytování finanční kompenzace na správu sociálního zabezpečení, která vyplácí nemocenské dávky. Pro získání nároku na nemocenské musí být zaměstnanec účasten nemocenského pojištění, což je v případě zaměstnanců v pracovním poměru automaticky splněno. Zaměstnavatel je povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu jeho dočasné pracovní neschopnosti a nesmí s ním v této době rozvázat pracovní poměr, s výjimkou zákonem stanovených důvodů.

Zaměstnanec má během pracovní neschopnosti několik povinností, které musí dodržovat. Především je povinen dodržovat léčebný režim stanovený lékařem, zdržovat se v místě pobytu uvedeném v rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti a dodržovat povolené vycházky. Zaměstnavatel má právo kontrolovat, zda zaměstnanec tyto povinnosti dodržuje. V případě zjištění porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce může zaměstnavatel přistoupit ke krácení nebo neposkytnutí náhrady mzdy.

V souvislosti s pracovní neschopností má zaměstnanec také nárok na další formy placeného volna, například při návštěvě lékaře nebo doprovodu rodinného příslušníka k lékaři. Toto pracovní volno s náhradou mzdy se poskytuje na nezbytně nutnou dobu, přičemž zaměstnavatel může požadovat potvrzení o návštěvě zdravotnického zařízení. V případě dlouhodobé pracovní neschopnosti je důležité, aby zaměstnanec průběžně informoval zaměstnavatele o předpokládané době trvání pracovní neschopnosti a případných změnách.

Zákoník práce pamatuje i na situace, kdy zaměstnanec pečuje o nemocné dítě nebo jiného člena rodiny. V takovém případě má nárok na ošetřovné, které se poskytuje od prvního dne potřeby ošetřování nebo péče. Doba poskytování ošetřovného může trvat maximálně 9 kalendářních dnů, u osamělých zaměstnanců pečujících o dítě do 16 let až 16 kalendářních dnů. Během této doby je zaměstnavatel povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci.

Pro zaměstnavatele je důležité vést přesnou evidenci pracovních neschopností a souvisejících náhrad mzdy, stejně jako dalších forem placeného pracovního volna. Tyto údaje jsou nezbytné pro správné vyúčtování mezd a odvody pojistného na sociální zabezpečení. Zaměstnavatel je také povinen uchovávat dokumentaci související s pracovní neschopností po dobu stanovenou právními předpisy.

Každý člověk má právo na odpočinek, a když je ten odpočinek placený, je to jako dostat odměnu za to, že se o sebe staráte.

Magdaléna Dvořáková

Překážky v práci na straně zaměstnavatele

Zaměstnavatel se může dostat do situace, kdy není schopen přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby. V takových případech hovoříme o překážkách v práci na straně zaměstnavatele. Tyto situace mohou nastat z různých důvodů, přičemž zaměstnanec má nárok na náhradu mzdy nebo platu.

Nejčastějším případem je prostoj, kdy zaměstnanec nemůže vykonávat práci pro přechodnou závadu způsobenou poruchou na strojním zařízení, přerušením dodávky surovin nebo pohonné síly, chybnými pracovními podklady nebo jinými provozními příčinami. V této situaci přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu ve výši nejméně 80 % průměrného výdělku, pokud nebyl převeden na jinou práci.

Další významnou překážkou je nepříznivé povětrnostní vlivy. Pokud zaměstnanec nemůže vykonávat práci kvůli nepříznivým povětrnostním vlivům nebo živelní události a nebyl-li převeden na jinou práci, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku.

V případě jiných překážek v práci na straně zaměstnavatele, kdy zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách, přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku. Toto ustanovení se často využívá při ekonomických potížích zaměstnavatele.

Specifickou situací je částečná nezaměstnanost, kdy zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách. V tomto případě může zaměstnavatel po dohodě s odborovou organizací poskytovat náhradu mzdy v nižší částce, nejméně však 60 % průměrného výdělku.

Zaměstnavatel má také možnost převést zaměstnance na jinou práci, než byla sjednána v pracovní smlouvě. Tento převod je možný pouze v zákonem stanovených případech a po nezbytně nutnou dobu. Pokud je zaměstnanec převeden na práci, za niž přísluší nižší mzda nebo plat, přísluší mu doplatek do výše průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením.

Je důležité zmínit, že zaměstnanec má právo odmítnout výkon jiné práce, než která odpovídá jeho pracovní smlouvě, pokud by takový výkon byl v rozporu s právními předpisy nebo pracovní smlouvou. V takovém případě se jedná o překážku v práci na straně zaměstnavatele a zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

Zaměstnavatel je povinen vést evidenci překážek v práci a náhrad mzdy nebo platu poskytnutých z důvodu těchto překážek. Tato evidence slouží mimo jiné pro účely kontroly ze strany inspekce práce a pro správné vyúčtování mzdy nebo platu zaměstnance.

Ošetřování člena rodiny a péče o děti

Zaměstnanec má ze zákona nárok na pracovní volno s náhradou mzdy při ošetřování nemocného člena rodiny nebo péči o děti. Toto právo je zakotveno v zákoníku práce a souvisejících předpisech. Ošetřování člena rodiny je možné čerpat v případě, že nemocný člen rodiny potřebuje nezbytnou péči a žije se zaměstnancem ve společné domácnosti. Výjimku tvoří ošetřování dítěte mladšího 10 let, kde podmínka společné domácnosti nemusí být splněna.

Délka ošetřovného může být až 9 kalendářních dnů, přičemž u samoživitelů pečujících o dítě mladší 16 let se tato doba prodlužuje na 16 kalendářních dnů. Během této doby má zaměstnanec nárok na dávku nemocenského pojištění ve výši 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu. Pro získání nároku na ošetřovné musí zaměstnanec předložit zaměstnavateli příslušný tiskopis potvrzený ošetřujícím lékařem osoby, o kterou pečuje.

V případě péče o děti má zaměstnanec nárok na pracovní volno v situacích, kdy je náhle uzavřena škola či školka, například z důvodu havárie, epidemie nebo jiných nepředvídatelných událostí. Toto volno lze čerpat také v případě, že dítě mladší 10 let nemůže být ze závažných důvodů v péči školského zařízení nebo pokud osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla.

Zaměstnavatel je povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu ošetřování člena rodiny nebo péče o dítě. Během této doby nesmí být zaměstnanec nijak znevýhodněn a jeho pracovní místo musí být zachováno. Je důležité zmínit, že v době čerpání ošetřovného se zaměstnanci započítává doba pro účely dovolené, jako by normálně pracoval.

Pokud se jedná o dlouhodobou péči o člena rodiny, existuje také možnost čerpání dlouhodobého ošetřovného, které může trvat až 90 kalendářních dnů. Tato dávka je určena pro případy závažných zdravotních stavů vyžadujících celodenní péči po hospitalizaci trvající minimálně 7 dní. Pro získání nároku na dlouhodobé ošetřovné musí být splněny přísnější podmínky než u běžného ošetřovného.

V rámci péče o děti mají zaměstnanci také nárok na pracovní volno při jejich doprovodu k lékaři nebo do zdravotnického zařízení. Toto volno je poskytováno s náhradou mzdy nebo platu, ale pouze jednomu z rodinných příslušníků, a to na nezbytně nutnou dobu. Zaměstnavatel může požadovat potvrzení o návštěvě zdravotnického zařízení jako doklad o důvodnosti nepřítomnosti v práci.

Je třeba zdůraznit, že všechna tato práva jsou garantována zákonem a zaměstnavatel je povinen je respektovat. Zároveň by měl zaměstnanec svá práva využívat zodpovědně a vždy řádně dokumentovat důvody své nepřítomnosti v práci příslušnými doklady a potvrzeními.

Studijní volno a zvyšování kvalifikace

Zaměstnavatel má zákonnou povinnost umožnit svým zaměstnancům prohlubování a zvyšování jejich kvalifikace. V případě prohlubování kvalifikace má zaměstnanec nárok na placené pracovní volno, které zahrnuje účast na školeních, kurzech nebo jiných formách přípravy k prohloubení stávající kvalifikace potřebné pro výkon sjednané práce. Toto volno je považováno za výkon práce a zaměstnanci za něj přísluší mzda nebo plat.

Při zvyšování kvalifikace, které představuje změnu hodnoty kvalifikace nebo její získání či rozšíření, má zaměstnanec nárok na pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve specifických případech. Jedná se především o účast na výuce, výukových činnostech a přípravě na zkoušky. Konkrétně má zaměstnanec nárok na placené volno v rozsahu potřebném k účasti na výuce, ke které je oprávněn čerpat až 4 hodiny týdně. Na přípravu a vykonání zkoušek v rámci studia má nárok na 2 pracovní dny, na přípravu a vykonání závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky nebo absolutoria pak 5 pracovních dnů.

Zvláště důležitý je nárok na placené volno při přípravě a vypracování diplomové práce, kdy zaměstnanec může čerpat až 10 pracovních dnů. Pro přípravu a vykonání státní závěrečné zkoušky má zaměstnanec k dispozici dalších 40 pracovních dnů. Všechny tyto nároky jsou garantovány zákoníkem práce a zaměstnavatel je povinen je respektovat, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody.

Zaměstnavatel může se zaměstnancem uzavřít kvalifikační dohodu, která upravuje vzájemná práva a povinnosti při zvyšování kvalifikace. V této dohodě může být stanoveno, že zaměstnanec se zavazuje setrvat u zaměstnavatele po určitou dobu po ukončení studia, případně uhradit náklady spojené se zvyšováním kvalifikace, pokud pracovní poměr skončí dříve. Maximální doba závazku setrvání v zaměstnání je zákonem omezena na 5 let.

Je důležité zmínit, že kromě zákonných nároků mohou být v kolektivní smlouvě nebo vnitřním předpisu zaměstnavatele stanoveny další benefity související se studijním volnem. Může se jednat například o dodatečné dny placeného volna na přípravu ke zkouškám nebo finanční příspěvky na studium. Zaměstnavatel také může poskytnout pracovní volno nad rámec zákonných povinností, pokud to považuje za přínosné pro rozvoj zaměstnance a společnosti.

V případě, že zaměstnanec studuje při zaměstnání bez souhlasu zaměstnavatele, nemá automaticky nárok na studijní volno s náhradou mzdy. V takovém případě si musí čerpat dovolenou nebo se se zaměstnavatelem dohodnout na neplaceném volnu. Vždy je proto vhodné předem projednat studijní záměry se zaměstnavatelem a dohodnout se na podmínkách poskytování studijního volna.

Návštěva lékaře během pracovní doby

Zaměstnanci mají v České republice zákonné právo na placené volno při návštěvě lékaře během pracovní doby. Toto právo je zakotveno v zákoníku práce a představuje důležitou součást pracovněprávních vztahů. Zaměstnavatel je povinen poskytnout pracovníkovi volno na nezbytně nutnou dobu k návštěvě zdravotnického zařízení, pokud vyšetření nebo ošetření není možné provést mimo pracovní dobu.

Náhrada mzdy při návštěvě lékaře přísluší zaměstnanci v plné výši, a to za dobu, která je skutečně potřebná k vyšetření či ošetření. Je důležité si uvědomit, že toto právo není neomezené a zaměstnanec by měl primárně využívat možnosti návštěvy lékaře mimo svou pracovní dobu. Pokud to však není možné, má právo na placené volno během pracovní doby.

Zaměstnanec je povinen svou nepřítomnost v práci z důvodu návštěvy lékaře předem oznámit zaměstnavateli a následně doložit potvrzením od lékaře. Potvrzení musí obsahovat údaje o době strávené u lékaře, včetně případné doby strávené cestou do zdravotnického zařízení a zpět, pokud je zdravotnické zařízení v jiném místě než pracoviště zaměstnance.

V praxi často vznikají situace, kdy zaměstnavatelé požadují, aby si zaměstnanci návštěvy u lékaře plánovali na začátek nebo konec pracovní doby. Tento požadavek je legitimní, ale není právně závazný. Zaměstnanec má právo navštívit lékaře kdykoliv během pracovní doby, pokud je to nezbytné. Zaměstnavatel nemůže zaměstnanci návštěvu lékaře zakázat ani ji podmiňovat napracováním zameškaného času.

Specifickou situací je pravidelné rehabilitační nebo lázeňské léčení. I v těchto případech má zaměstnanec nárok na placené volno, pokud je léčení předepsáno lékařem a nelze jej absolvovat mimo pracovní dobu. Doba poskytnutého volna musí být přiměřená povaze léčení a vzdálenosti zdravotnického zařízení.

Pro zaměstnavatele je důležité vést přesnou evidenci absence zaměstnanců z důvodu návštěvy lékaře. Tato evidence slouží nejen pro účely výpočtu mzdy, ale také pro případnou kontrolu ze strany inspektorátu práce. Zaměstnavatel by měl mít vypracovaný interní předpis, který upravuje postup při oznamování a dokládání návštěv lékaře.

Je třeba zdůraznit, že právo na placené volno při návštěvě lékaře se vztahuje i na preventivní prohlídky, včetně závodní preventivní péče. Tyto prohlídky jsou důležité pro udržení zdraví zaměstnanců a prevenci pracovních úrazů a nemocí z povolání. Zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnancům absolvování těchto prohlídek a poskytnout jim za tímto účelem placené volno.

V případě dlouhodobějšího léčení nebo častých návštěv lékaře je vhodné, aby zaměstnanec se zaměstnavatelem otevřeně komunikoval a společně našli řešení, které bude vyhovovat oběma stranám. Vzájemná důvěra a pochopení jsou základem dobrých pracovních vztahů a přispívají k efektivnímu řešení situací spojených s návštěvami lékaře během pracovní doby.

Svatba, pohřeb a další osobní události

Zaměstnavatel je ze zákona povinen poskytnout zaměstnanci placené volno při významných osobních událostech. Mezi tyto události patří především vlastní svatba zaměstnance, při které má nárok na dva dny placeného volna, přičemž jeden z těchto dnů musí být využit přímo v den obřadu. V případě svatby dítěte zaměstnance má rodič nárok na jeden den placeného volna, který je určen na účast na svatebním obřadu.

Velmi citlivou záležitostí je úmrtí v rodině. Při úmrtí manžela, manželky, druha, družky nebo dítěte má zaměstnanec nárok na dva dny placeného volna a další den na účast na pohřbu těchto osob. Pokud zemře rodič, sourozenec, rodiče manžela či manželky nebo prarodič zaměstnance, přísluší zaměstnanci jeden den placeného volna a další den, pokud zajišťuje pohřeb těchto osob. V případě úmrtí jiného příbuzného v rozsahu stanoveném zákoníkem práce má zaměstnanec nárok na nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na jeden den, k účasti na pohřbu.

Mezi další významné osobní události, při kterých vzniká nárok na pracovní volno s náhradou mzdy, patří narození dítěte. Manžel nebo partner matky dítěte má právo na placené volno k převozu manželky (družky) do zdravotnického zařízení a zpět. Důležitou součástí je také doprovod rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení k vyšetření nebo ošetření, kdy zaměstnanec má nárok na placené volno na nezbytně nutnou dobu, maximálně však jeden den.

Zaměstnavatel musí také poskytnout pracovní volno při stěhování zaměstnance, který má vlastní bytové zařízení. V tomto případě má zaměstnanec nárok na jeden den placeného volna. Specifickou situací je také přerušení dopravního provozu nebo zpoždění hromadných dopravních prostředků, kdy zaměstnavatel musí omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po nezbytně nutnou dobu, pokud nebylo možné využít jiný dopravní prostředek.

V případě vlastní promoce nebo účasti na promoci přímého rodinného příslušníka má zaměstnanec také nárok na placené volno. Stejně tak při účasti na vlastní maturitní zkoušce nebo při absolvování závěrečných zkoušek v rámci studia nebo rekvalifikace. Zaměstnavatel je povinen poskytnout volno i při účasti na organizovaných sportovních soutěžích, pokud zaměstnanec reprezentuje Českou republiku.

Je důležité zmínit, že všechny tyto události musí zaměstnanec řádně doložit příslušnými dokumenty, jako jsou oddací list, úmrtní list, potvrzení o narození dítěte nebo jiné relevantní doklady. Zaměstnavatel může ve vnitřních předpisech nebo kolektivní smlouvě stanovit i další případy osobních překážek v práci a rozsah pracovního volna.

Stěhování a vyřizování úředních záležitostí

Zaměstnanci mají v České republice nárok na placené volno při stěhování a vyřizování nezbytných úředních záležitostí. V případě stěhování má zaměstnanec nárok na jeden den placeného pracovního volna, pokud se stěhuje v rámci stejné obce. Pokud se zaměstnanec stěhuje do jiné obce, má nárok na dva dny placeného volna. Toto právo je zakotveno v zákoníku práce a vztahuje se na všechny zaměstnance v pracovním poměru. Je důležité poznamenat, že nárok na placené volno při stěhování lze uplatnit pouze jednou za kalendářní rok.

Pro získání placeného volna při stěhování musí zaměstnanec předložit zaměstnavateli doklad potvrzující změnu trvalého bydliště. Může se jednat například o nájemní smlouvu, kupní smlouvu k nemovitosti nebo potvrzení o přihlášení k trvalému pobytu. Zaměstnavatel nemůže toto volno bezdůvodně odmítnout, pokud jsou splněny zákonné podmínky.

Co se týče vyřizování úředních záležitostí, zaměstnanec má nárok na placené volno v nezbytně nutném rozsahu, pokud tyto záležitosti nelze vyřídit mimo pracovní dobu. Mezi takové úřední záležitosti patří například návštěva úřadu práce, finančního úřadu, obecního úřadu nebo jiných státních institucí. Doba trvání placeného volna se posuzuje individuálně podle konkrétní situace a vzdálenosti úřadu od pracoviště.

Zaměstnanec musí zaměstnavateli předem oznámit potřebu čerpání placeného volna a následně doložit, že se skutečně účastnil jednání na úřadě. Jako důkaz slouží například úřední předvolání, potvrzení o návštěvě úřadu nebo jiný relevantní doklad. V případě, že zaměstnanec nedoloží potřebné dokumenty, může zaměstnavatel považovat nepřítomnost v práci za neomluvenou absenci.

Je třeba zdůraznit, že placené volno pro vyřizování úředních záležitostí se vztahuje pouze na situace, kdy je osobní účast zaměstnance nezbytná a úřední záležitost nelze vyřídit jiným způsobem nebo v jiném čase. Pokud je možné vyřídit záležitost elektronicky nebo mimo pracovní dobu, nárok na placené volno nevzniká. Zaměstnavatel může v rámci vnitřních předpisů stanovit konkrétní postupy pro žádání o toto volno a způsob jeho dokládání.

V případě, že zaměstnanec potřebuje více času na vyřízení úředních záležitostí, než je nezbytně nutné, může si vzít dovolenou nebo se se zaměstnavatelem dohodnout na náhradním řešení, například napracování zameškaných hodin. Vždy je důležitá včasná komunikace se zaměstnavatelem a dodržování stanovených pravidel pro čerpání placeného volna.

Náhrada mzdy při čerpání placeného volna

Zaměstnanec má v souladu se zákoníkem práce nárok na náhradu mzdy při čerpání placeného volna, přičemž tato náhrada se vypočítává z průměrného výdělku. Náhrada mzdy při čerpání placeného volna představuje kompenzaci ušlého příjmu v době, kdy zaměstnanec nemůže vykonávat práci z důvodů stanovených zákonem nebo kolektivní smlouvou. Tato náhrada se poskytuje ve výši průměrného výdělku, který se zjišťuje z hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

Při výpočtu náhrady mzdy se vychází z průměrného hodinového výdělku, který se stanoví vydělením hrubé mzdy počtem skutečně odpracovaných hodin včetně přesčasů. Do hrubé mzdy se zahrnují všechny složky mzdy, které zaměstnanec obdržel za svou práci, včetně příplatků, odměn a dalších plnění. Rozhodným obdobím pro zjištění průměrného výdělku je předchozí kalendářní čtvrtletí, přičemž průměrný výdělek se zjišťuje k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

Zaměstnavatel je povinen poskytnout náhradu mzdy při čerpání placeného volna v případech stanovených zákonem, jako jsou například osobní překážky v práci. Mezi tyto překážky patří návštěva lékaře, svatba, narození dítěte, úmrtí rodinného příslušníka či stěhování. V těchto případech má zaměstnanec nárok na placené volno v rozsahu stanoveném zákoníkem práce nebo kolektivní smlouvou, přičemž mu přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

V některých případech může být rozsah placeného volna a výše náhrady mzdy upravena kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem zaměstnavatele, a to vždy ve prospěch zaměstnance. Zaměstnavatel nemůže jednostranně snížit rozsah placeného volna ani výši náhrady mzdy pod zákonné minimum. Náhrada mzdy při čerpání placeného volna je považována za příjem ze závislé činnosti a podléhá zdanění i odvodům na sociální a zdravotní pojištění.

Pro zaměstnance je důležité vědět, že nárok na placené volno a náhradu mzdy vzniká pouze v případě, že překážka v práci zasahuje do jeho rozvržené pracovní doby. Pokud překážka nastane v době, kdy zaměstnanec nemá rozvrženu pracovní dobu, náhrada mzdy mu nepřísluší. Zaměstnanec je povinen překážku v práci zaměstnavateli včas oznámit a doložit příslušnými doklady, například potvrzením od lékaře nebo úmrtním listem.

Náhrada mzdy se poskytuje za dobu nezbytně nutnou k vyřízení příslušných záležitostí, přičemž zákoník práce stanoví maximální rozsah placeného volna pro jednotlivé případy. V případě, že zaměstnanec vyčerpá více volna, než je stanoveno zákonem nebo kolektivní smlouvou, může se se zaměstnavatelem dohodnout na čerpání dovolené nebo neplaceného volna.