Vše, co potřebujete vědět o zákoníku práce

Co je zákoník práce?

Zákoník práce je jako taková bible pro svět práce v Česku. Najdete v něm všechno důležité o tom, jak má vypadat pracovní smlouva, kolik máte nároku na dovolenou, jak se řeší nemocenská nebo třeba výpověď. Je to vlastně soubor pravidel, který chrání jak zaměstnance, tak i zaměstnavatele, a snaží se, aby vztahy na pracovišti fungovaly fér.

Aktuálně platný zákoník práce je Zákon č. 262/2006 Sb., ale prochází neustálými úpravami a novelami, aby držel krok s dobou a reagoval na aktuální potřeby trhu práce. Proto je vždycky lepší si ověřit, že se řídíte tou nejnovější verzí. Naštěstí dnes už to není žádná věda. Kompletní znění zákoníku práce najdete online na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí nebo třeba na portálech zabývajících se pracovním právem.

Kdy platí novela?

Novela zákoníku práce, která přináší řadu změn pro zaměstnance i zaměstnavatele, nabyla účinnosti 1. ledna 2023. Některé změny se však uplatňují až od pozdějšího data. Například úprava podmínek pro sdílená pracovní místa se použije od 1. července 2023.

Pro snazší orientaci v novele zákoníku práce je k dispozici aktuální znění zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Tento dokument zahrnuje všechny provedené změny a je dostupný na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí.

Před uplatňováním nových pravidel je důležité se s novelou zákoníku práce důkladně seznámit. Informace o změnách a jejich dopadech lze nalézt na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí, v odborných publikacích a na specializovaných webech.

Hlavní změny

Nová úprava zákoníku práce s sebou přináší řadu změn, které se dotýkají jak zaměstnanců, tak i zaměstnavatelů. Zaměstnanci se mohou těšit například na delší dovolenou. Místo dosavadních 4 týdnů jim nově náleží 5 týdnů dovolené. Změny se dotkly i oblasti práce z domova. Nově je v zákoníku práce ukotvena možnost sjednat si se zaměstnavatelem home office, a to i na kratší úseky. Zaměstnavatelé pak budou muset hradit náklady spojené s prací z domova, jako jsou například náklady na energie či internet.

Významnou změnou je i zavedení sdíleného pracovního místa. To umožňuje, aby si jedno pracovní místo dělilo více zaměstnanců. Tato flexibilní forma práce může být zajímavá pro rodiče s malými dětmi nebo pro studenty. Zákoník práce se nově zabývá i problematikou digitálního věku. Upravuje například pravidla pro práci na dálku nebo pro elektronické doručování dokumentů. V neposlední řadě dochází k posílení postavení odborových organizací. Ty budou mít nově větší pravomoci při projednávání pracovních podmínek se zaměstnavateli.

Pro detailnější informace o všech změnách v zákoníku práce se obraťte na příslušnou legislativu.

Dovolená a její délka

Zákoník práce jasně stanovuje minimální délku dovolené, na kterou má každý zaměstnanec v České republice nárok. Ta činí 4 týdny za rok. Zaměstnavatel vám ale může dopřát i delší dovolenou – běžně se setkáte s 5 týdny. Nárok na dovolenou, respektive na její poměrnou část, vzniká po odpracování alespoň 60 dnů u daného zaměstnavatele.

Délka dovolené se pak počítá v pracovních dnech, ne v kalendářních. To znamená, že se do ní nepočítají víkendy a státní svátky. Pokud pracujete na zkrácený úvazek, máte nárok na dovolenou v poměrné délce odpovídající vaší pracovní době.

Zákoník práce dále upravuje i čerpání dovolené. Zaměstnavatel by vám měl vyhovět s vašimi požadavky na čerpání dovolené, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody. Zároveň vám ale musí dát vědět o termínu čerpání dovolené alespoň 14 dní předem. Více informací o dovolené a jejím čerpání najdete v Zákoníku práce, konkrétně v části sedmé, § 211 až 223.

Home office pravidla

Zákoník práce sice přímo nedefinuje pojem „home office“, ale upravuje práci z domova v § 317 a navazujících. Zaměstnavatel by měl mít s prací z domova sepsanou písemnou dohodu, která specifikuje místo výkonu práce, pracovní dobu a další důležité aspekty. Tato dohoda může být součástí pracovní smlouvy nebo dodatku.

Důležitým bodem je i vybavení pro práci z domova. Zákoník práce v § 290 uvádí, že pokud není v pracovní nebo jiné smlouvě sjednáno jinak, hradí náklady spojené s výkonem práce zaměstnavatel. To se týká i pracovních prostředků, jako je počítač, tiskárna nebo internetové připojení. Zaměstnanec a zaměstnavatel se ale můžou dohodnout i jinak.

I při práci z domova platí pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zaměstnavatel je povinen i v tomto případě dodržovat příslušné předpisy a dbát na to, aby pracovní prostředí zaměstnance bylo bezpečné a zdravotně nezávadné. Zaměstnanec by měl mít k dispozici veškeré potřebné informace a pokyny k BOZP.

Kontrolu práce z domova upravuje § 316 Zákoníku práce. Zaměstnavatel má právo kontrolovat plnění pracovních úkolů, a to i v místě výkonu práce, kterým je v tomto případě domov zaměstnance. Kontrola ale musí být prováděna s ohledem na soukromí zaměstnance a v souladu s jeho právy.

Zkušební doba a její délka

Zkušební doba je něco jako testovací jízda před koupí auta – obě strany si můžou vyzkoušet, jestli jim to spolu klape. Zaměstnavatel vidí, jak pracujete, a vy zase, jestli vám práce sedí a jestli je to to, co jste si představovali.

Délka zkušební doby se řídí zákoníkem práce a nesmí být delší než 3 měsíce. Pozor, pokud se s někým domlouváte na práci na dobu určitou, která je kratší než 24 měsíců, zkušební doba nesmí být delší než polovina této doby. Takže pokud máte smlouvu na 10 měsíců, zkušební doba může být maximálně 5 měsíců.

Zákoník práce umožňuje zkrácení nebo prodloužení zkušební doby po vzájemné dohodě. Důležité je, že případné prodloužení musí být písemné a musí být sjednáno ještě před koncem původně dohodnuté zkušební doby.

Během zkušební doby můžete od smlouvy odstoupit z jakéhokoliv důvodu nebo i bez udání důvodu. Stejné právo má i zaměstnavatel. Výpovědní lhůta během zkušební doby je 15 dnů a začíná běžet dnem následujícím po dni, kdy byla výpověď doručena.

Zákoník práce najdete na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí.

Výpovědní lhůta

Výpovědní lhůta je v pracovním právu stěžejní pojem. Upravuje ji zákoník práce, konkrétně zákon č. 262/2006 Sb. Jde o dobu, po kterou trvá pracovní poměr i po doručení výpovědi. Během této doby má zaměstnanec i zaměstnavatel jistotu, že druhá strana pracovní poměr neukončí ihned

Odměna za práci

Zákoník práce jasně definuje, co vše spadá pod pojem „odměna za práci“. Není to jenom mzda, kterou dostáváte každý měsíc na účet, ale i spousta dalších složek. Patří sem například příplatky za práci přesčas, v noci, o víkendu nebo ve svátek. Dále sem patří i odměny, náhrady mzdy a prémie. Zaměstnavatel vám musí vyplatit mzdu v termínu a ve výši, na které jste se domluvili v pracovní smlouvě. Pokud by vám zaměstnavatel vaši mzdu nevyplatil včas nebo v plné výši, máte právo se bránit. Můžete se obrátit na inspektorát práce nebo se domáhat svého práva soudní cestou. Více informací o odměně za práci a vašich právech najdete v zákoníku práce, konkrétně v § 109 a násl. Nebojte se o svá práva bojovat!

Porovnání dostupnosti informací o Zákoníku práce

Zdroj informací	Aktuálnost	Srozumitelnost pro laiky	Dostupnost online
Tištěná verze Zákoníku práce	Závisí na datu vydání	Nízká	Ne
Oficiální webové stránky MPSV	Vysoká, pravidelně aktualizováno	Střední	Ano

Minimální mzda

Minimální mzda je v České republice upravena zákoníkem práce, konkrétně zákonem č. 262/2006 Sb. Podle tohoto zákona má každý zaměstnanec v pracovním poměru nárok na mzdu nejméně ve výši minimální mzdy. Výše minimální mzdy je stanovena vládním nařízením a v současné době existují dvě její úrovně. Základní sazba minimální mzdy se vztahuje na běžné pracovní činnosti a od 1. ledna 2023 činí 17 300 Kč za měsíc nebo 103,80 Kč za hodinu. Pro zaměstnance vykonávající práci náročnější na znalosti, složitost, odpovědnost nebo fyzickou zátěž je stanovena druhá úroveň minimální mzdy, tzv. zaručená mzda. Ta je odstupňována do osmi skupin podle náročnosti práce.

Zákoník práce dále upravuje podmínky pro poskytování příplatků k minimální mzdě, například za práci přesčas, v noci, o víkendu nebo ve svátek. Zaměstnavatel je povinen minimální mzdu a případné příplatky řádně proplácet a vést o nich evidenci. Nedodržení těchto povinností ze strany zaměstnavatele může být postihováno ze strany Státní inspekce práce.

Pracovní doba a její evidence

Zákoník práce věnuje pracovní době a její evidenci značnou pozornost. Zaměstnavatel je povinen evidovat odpracovanou dobu, začátek a konec pracovní doby a dobu odpočinku u všech zaměstnanců. Tato evidence musí být vedena řádně a přehledně a musí být přístupná pro kontrolu ze strany zaměstnance i kontrolních orgánů.

Zákoník práce upravuje délku pracovní doby, a to jak týdenní, tak i denní. Standardní délka pracovní doby činí 40 hodin týdně. Zákoník práce dále upravuje práci přesčas, práci v noci, práci ve svátek a o nedělích. Pro tyto druhy práce platí zvláštní pravidla a zaměstnanci mají nárok na zvláštní příplatky.

Evidence pracovní doby je důležitá pro zajištění dodržování zákoníku práce a pro správné odměňování zaměstnanců. Zaměstnavatel je povinen vydat zaměstnanci na jeho žádost potvrzení o délce jeho pracovní doby a o výši jeho mzdy.

V případě, že zaměstnavatel neplní své povinnosti v oblasti evidence pracovní doby, vystavuje se riziku pokuty ze strany Státního úřadu inspekce práce.

Pro více informací o pracovní době a její evidenci se podívejte do Zákoníku práce, konkrétně do části třetí, hlavy druhé, dílu třetí.

Bezpečnost a ochrana zdraví

Zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.) klade velký důraz na bezpečnost a ochranu zdraví při práci (BOZP). Zaměstnavatel je povinen zajišťovat bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a podmínky. Musí posuzovat rizika možného ohrožení zdraví a bezpečnosti, přijímat opatření k jejich odstranění a informovat zaměstnance o rizicích a jejich ochraně. Zaměstnanci jsou povinni dodržovat předpisy a pokyny k BOZP, účastnit se školení a podrobovat se lékařským prohlídkám.

Důležitou součástí BOZP je zajištění bezpečnosti práce na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky, s chemickými látkami nebo hlukem. Zaměstnavatel musí poskytovat zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky a dbát na jejich používání. V případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání je zaměstnavatel povinen poskytnout první pomoc, vyšetřit příčiny a přijmout opatření k zamezení opakování.

Zákoník práce stanoví i pravidla pro práci přesčas, práci v noci a práci ve ztíženém a zdraví škodlivém prostředí. Zaměstnanci mají právo na přestávky v práci a na dovolenou. Dodržování zásad BOZP je v zájmu jak zaměstnanců, tak i zaměstnavatele. Zdravé a bezpečné pracovní prostředí přispívá k vyšší produktivitě práce, snižuje počet pracovních úrazů a nemocí z povolání a vytváří pozitivní pracovní atmosféru.

Odpovědnost zaměstnavatele

Zaměstnavatel má podle zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.) řadu povinností vůči svým zaměstnancům. Mezi ty základní patří povinnost dbát o bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci. To zahrnuje zajištění bezpečného pracovního prostředí, poskytování ochranných pracovních prostředků a školení o bezpečnosti práce.

Dále je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnancům mzdu za vykonanou práci, a to včas a ve správné výši. Minimální mzda je stanovena zákonem. Zaměstnavatel je také povinen poskytovat zaměstnancům dovolenou, a to v délce stanovené zákoníkem práce. V případě nemoci zaměstnance mu náleží náhrada mzdy.

Zaměstnavatel je povinen dodržovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci a nesmí diskriminovat žádného zaměstnance z důvodu pohlaví, věku, ná náboženského vyznání, sexuální orientace nebo jiného zakázaného důvodu. V případě porušení povinností ze strany zaměstnavatele se může zaměstnanec domáhat ochrany u soudu.

Odbory a jejich role

Odborové organizace hrají v pracovněprávních vztazích v České republice významnou roli. Zákoník práce jim přiznává širokou škálu práv a povinností s cílem chránit zájmy zaměstnanců a zajišťovat spravedlivé pracovní podmínky. Zákoník práce č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, upravuje vztahy mezi odbory a zaměstnavateli v mnoha oblastech.

Jednou z klíčových oblastí je kolektivní vyjednávání. Odbory mají právo vyjednávat se zaměstnavateli o kolektivních smlouvách, které upravují mzdy, pracovní dobu, dovolenou a další pracovní podmínky. Zákoník práce stanoví rámec pro kolektivní vyjednávání a chrání právo odborů na stávku v případě, že se s nimi zaměstnavatel nedohodne.

Odbory mají také důležitou roli při projednávání a uplatňování pracovněprávních předpisů. Zákoník práce jim dává právo vyjadřovat se k návrhům zákonů a dalších předpisů týkajících se práce a zaměstnanosti. Mohou se účastnit jednání s vládou a dalšími orgány státní správy.

Dále mají odbory právo kontrolovat dodržování pracovněprávních předpisů ze strany zaměstnavatelů. Mohou se obracet na inspektoráty práce s podněty k šetření a mohou se účastnit kontrolních šetření. V případě porušení pracovněprávních předpisů mohou odbory poskytovat zaměstnancům právní pomoc a zastupovat je v soudních sporech se zaměstnavateli.

Odbory hrají nezastupitelnou roli v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Mají právo kontrolovat pracoviště, vyžadovat informace o rizicích a účastnit se šetření pracovních úrazů. Mohou se obracet na orgány ochrany veřejného zdraví s podněty k šetření.

Jak se bránit?

V případě, že se domníváte, že váš zaměstnavatel porušuje vaše práva daná zákoníkem práce, je důležité vědět, jak se bránit. V první řadě je vhodné pokusit se o smírné řešení situace. Promluvte si se svým nadřízeným nebo s někým z personálního oddělení a pokuste se problém vyřešit domluvou. Pokud tato cesta nevede k cíli, můžete se obrátit na odborovou organizaci, pokud ve firmě působí. Odbory vám mohou poskytnout právní poradenství a pomohou vám s prosazováním vašich práv. V případě, že ani tato možnost nepřinese řešení, můžete se obrátit na příslušný inspektorát práce. Inspektorát provede kontrolu u zaměstnavatele a v případě zjištění porušení zákoníku práce mu uloží nápravu a případně i pokutu. Poslední možností je pak obrátit se na soud. Žaloba k soudu je ale krajním řešením a je vhodné ji zvážit až v případě, že selhaly všechny ostatní možnosti. Pamatujte, že nejdůležitější je znát svá práva a nebát se je bránit. Zákoník práce je tu od toho, aby chránil vaše zájmy jako zaměstnance.